Divá Meluzina cuchá stromů kštice,
do dveří nám skučí, tluče v okenice,
pospěš, vystřídej ji, hodný jižní vánku;
babička si hoví v odpoledním spánku.
Až jí zlatí snové čelo přiozdobí,
hedbávně je utká, pohádky nám zrobí,
se živůtkem bílým, se sukénkou rudou
usmívat se, vonět do duše nám budou.