Čas bez vláhy; tak mnohý zvad',
mé srdce divný objal chlad
a hlavu divné trudy –
a přec se tomu nepoddám,
vždyť ještě kytku písní mám
a dudy!
A kdyby Bůh, jenž řídí lid,
že budu věčně tady žít,
leč bez písně, mi řekl:
víc věru bych než každý z vás,
již brali byste rádi as,
se lekl!
Žít bez písně? Ne, nejsem bloud,
bylť míň bych, bez jiskry než troud
a bez květů břeh řeky;
až zpívat přestanu a hrát,
pak bez lítosti půjdu spat
na věky!