Ať jakákoli pouta dal mi svět,
má duše pro všecko přec lásku chová;
a pro svou vlast mám nádherný v ní květ
jak nevadnoucí růže purpurová.
Až nezbude však nic, co rád bych měl,
a nic, co dal bych milým pro potěchu,
pak jako zpěvný pták bych umřít chtěl
v své země náručí a v lesa mechu.