Aj, ty smutíš, šumný lese,
krůpějí tvých lesklý tok,
v soustrasť celou bytosť budí
a do očí mocí pudí
tisíc perel v jeden skok.
Rozvesel se, prchlé štěstí,
zázračný ten samolet,
zas se zrodí v jara svitě;
vždyť i v lidské ňadro skrytě
u hrobu se vrací zpět!