Aj, laskavou-li tys, jak praví jiní,
proč v lůně matky hříčkou robíš chorce,
proč místo spasitelů světoborce,
již v lidstva živé kmeny meče klíní?
Proč spor, v němž strany v právu být se míní,
hned vzdorně s meči stavíš pod praporce,
by vůle vzdorných jako děsný norce
z dvou krve proudů vzešla rozhodkyní?
Což spočívá mír v jedněch vyhlazení?
Což musí život býti pouze bojem?
A má-li být, proč stejná zbraň tu není?
Tak útrapy se ženou černým rojem
na zmírající lidstva pokolení,
a ty – ty žiješ jen tím nepokojem! –