Pochovali v hrobce krále
a chuďasa v koutek tmavý,
tohoto dva pochopové
a onoho lidstva davy.
Zašli dnové, zašla léta,
rozpadly se obou kosti,
rozpadly se ve prach stejný,
chuďas i ten král mocnosti.
Přišel vítr, sebral vzhůru
prach žebráka i prach krále,
oba svorně v jedno smísil,
teď putují světem dále. –