Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –

Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, – a Vy se divíte, že rychle letím v před, že hledět’ nemohu na reje motýla, a malé šípy své jak pouští Amoret?

Je radost lásky přec jen přeletavý pták, ji nesou v náručí si dnové v poskoku, však žalosti jsou mračna sšedivělých strak, jich hejno za hejnem jde z roku do roku.

A v slasti chceme víc a žal chcem’ překonat, a ve všem chví se jen ta touha hazardní, kus stříbra, žití svého, hotovi jsme dát za pouhý zlata zvuk, jenž v mlhách zdušen zní.

Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, a Vy se divíte, že rychle letím v před, že hledět nemohu na reje motýla, a malé šípy své jak pouští Amoret?