Což špatně jsem Vás pochoval? –
Vždyť na hrob jsem Vám kámen dal –
a pod zlacený napsal kříž,
že žila jste, že nejste již
a že jsem Vás měl jednou rád. –
A vše to – je Vám málo snad?
Proč jenom vždy, když chci mít klid,
Vy přijdete mne navštívit; –
stojíte v koutku bez hnutí
v své říze barvy labutí
a nemluvíte nikdy nic. –
A když Vám vyjdu potom vstříc,
pokorně začnu dál Vás zvát
a za ruku též chci Vás brát,
tu zmizíte mi pojednou
a vzpomínku jen bolestnou
v churavá ňadra vetknete!
Proč, Mrtvá, ležet nechcete! –
Proč chcete hlásat světu dál,
že špatně jsem Vás pochoval?