Ty’s, Ninon má, jen prostý, bílý květ,
jenž tiše lká na černém rakve víku,
Ty’s kroků ozvěna, jež vábí zpět,
Ty’s tichý sten ve pustém luzy křiku.
Ty’s Matkou Boží – útočištěm mým,
jas velebný z Tvé bledé svítí tváře,
po noci zlé vždy k Tobě jíti smím,
když v očích mých zas lítosti plá záře.
Ty znáš už vše – můj nejtajnější cit,
jak myšlenka a jak se rodí touha,
já pro Tebe jen mohu tiše žít –
a život můj je velká zpověď pouhá.