* * * Tak mi to pláče v nitru,

Tak mi to pláče v nitru, a vše v něm roztříštěno, – jsou slaboučké sny moje, chci aspoň tebe, – ženo! –

Mé snění tone v mlze, je krví potřísněno, rty bolestí se tisknou, – chci tebe, tebe, ženo!

Tkví žití těžké v prsou svým drápem zabořeno, tíž jeho bolí, bolí, mít musím tebe, ženo!

Pojď, ssaj ten zbytek síly, vem, co je ve mně cenno, – jen probůh pojď, já hynu – ať není pozdě, – ženo!