A pořád jen ta mlha šedá
se nade Prahou zvolna zvedá
a houstne v těžký, dusný mrak, –
teď hyne vše a zvolna zvadá
a listí tiše k zemi padá,
lpí na všem, na všem smrti znak. –
A je to vždycky k pláči tak!...
Já měl jsem také svoje léto,
kde plno květů rozeseto,
vše jasem, vůní protkáno; –
však květy byly papírové,
a po bouři pak opravdové
vše bylo v cáry zedráno...
Vám je to k smíchu, že ano?