Radosti bílé jsou labutě –

Radosti bílé jsou labutě – nejkrasší v umírání, mrtvé pak leží tak nehnutě, marné je naříkání.

Pro děti mají být úsměvy, pro dívky bílé květy, v oběti sladké jsou úlevy, umějí mlčet’ rety.

Skloňte jen hlavy své v pokoře, svět má tak nízké stropy, vichry jsou nad nimi nahoře, v mlhách se každý topí...

Illusí člověk svět ozlatí, radostí nad tím skáče, když pak vše krví svou zaplatí, za plotem hlady pláče.

Radosti bílé jsou labutě – nejkrasší v umírání, prostírá náruč zem nehnutě ve věčném smilování.