Ó tichý smutku stromů kvetoucích
a jarních nocí v plášti plodných mlh,
v svém srdci slyším drobounký tvůj smích
a citem divným zrak můj náhle zvlh’.
Květ každý v bláto bude jednou svát,
plod výživný se bude v slunci skvít,
mrtvolu drahou třeba pochovat,
by bodlák pro osla moh’ tučný být.
Jsi veselé tak – Jaro naivní,
vlá volně vzduchem vonící tvůj šat, –
a lidé na tě zří a v duchu sní,
jak na tvém hrobě budou hodovat.
Ó tichý smutku stromů kvetoucích
a jarních nocí v plášti plodných mlh,
v svém srdci slyším drobounký tvůj smích
a citem divným zrak můj náhle zvlh’.