Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –

Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, – jen tanči celým životem, my máme slzet, proč, víš proč? – vždyť jednou jen tím krajem jdem’.

Ó, Hélo, Hélo, směj se, směj a výskej v trilkách zářivých, – musíme zemřít, děj co děj, – pak budem’ tiše v truhlách svých.

Ó, Hélo, Hélo, poddej se, – víš, v lásce smrt je nejbližší, – pak dotanči a dosměj se, nechť nikdo lkát tě neslyší.

Však Hélo, Hélo, musíš jít kams daleko až umírat, já žalem bych se musil spít, že jsem tak málo měl tě rád.