Pokoj je prázdný, pokoj je temný,
kdos se v něm tiše prochází,
šat jeho voní, šum jeho jemný
myšlenky moje provází.
Zrak můj ho marně v prostoru hledá,
duše se marně rozteskní, –
tuším jen, – zvolna k pianu sedá, –
mollový akkord němě zní.
Úzkou zřím rakev pokrytou kvítím
v kmitavém světel vzplanutí,
na tváři své dech laskavý cítím
a měkké ruky dotknutí.