Má duše ubohá je jako bídný pes,
jenž s hlavou schlíplou bloudí ulicemi,
za rány, kopnutí má pohled němý
a místo hledá jen, kde už by znaven kles’.
Má duše ubohá se potácí jak vrak,
jenž zbaven plachet, stěžňů pluje v moři,
v něj bije blesk, jej vichr zvedá, noří
a slz svých přívalem jej smáčí těžký mrak.
Má duše ptáče jest se křídlem zlomeným,
jež marně touží nad zem vzlétnout výše,
všech sil svých napjetím už sotva dýše
a v blátě studeném se plazí tělem svým.