Je mnoho vsazeno na kartu jedinou!
Zda, lidé, se mnou zahrát chcete si?
než stíny šedivé nám přejdou dolinou,
než tichý měsíc vyjde nad lesy?
Já vsadil illuse, kus mládí, lásku svou,
jak hazardní to umí jenom hráč; –
ó, prosím, shaste jen zář zraků soustrastnou,
mně k smíchu je Váš pokrytecký pláč.
Tam, hleďte, přichází má dáma tajemná,
jež mlčky vždycky ke hře usedne,
vždy s výhrou velikou se vrací do temna
a mizíc v něm, se zvolna ohlédne.