V slávě nechť jest, kdož jí chce, mne pokoje sladkost
blaží: pouhý blesk slunéčkem nemůže slout.
Kdokoli v důstojnosti jest postaven, toho že všickni
znají, zkušenost dí – sám sebe nejméně zná.
Mnohým zpomáhá a velmi je potěší ouřad;
může-li ouřad však šlechtiti nehodného?
Radost některý má, vida před sebou dvořana křepčit.
Ubohý! fantů dost nalezne – uplacením.
Jiný k dosažení cti, slávy a hodnosti na čas
myslí na prostředky později bolestivé.
Kdo se dostal v stav, aby pokoje nalezal v sobě,
řekněte: cizím proč hleděl by otrokem být?
Moudrému netřeba víc, než čeho si opatřil v srdci;
sobě-li sám jest dost, čeho mu zapotřebí?? –
V slávě nechť jest, kdož jí chce, mne pokoje sladkost
blaží: nebývá slunéčkem zablesknutí.