Na svém komorníku zakládal si Ledabyl hrabě.
Komorník dobrý ač zrak měl, přece bíledné brejle
na nose měl. I ptal se tu sedlák souseda svého:
k čemu brejle by ty, jsa zraku zdravého, nosil?
Kmotr mu odpověděl: „Sobě komorník nenosí k vůli
brejlí; nevidíš však, že mu hrabě dověru celou
dal, že bez něho nic, byť dosti maličko bylo,
neučiní? – Vždyť má ty brejle na nose proto:
aby je v pohodlný čas hraběti nasadit mohl.
Vždyť víš, zrakem svým že pánové nerádi hledí.“