Sulcius Stanislava, když spolu se svadili, nutil,
aby stoloval s ním, pak do své osady táhl.
Sul. Buď jak buď, ty dnes tady obědem zůstati musíš!
Stan. Jak mám zůstati zde, když vím, že se horšíte na mne.
Sul. Byť sme se servali zas, vždyť lidé to nemusí vědět.
Stan. (po straně): Dvojitý obličej má: ten pro sebe, pro lidi jiný!
Sulcia pozná ten, kdo bezděky při něm se trápí.