Dvěma rybářům byl svěřen k lovení rybník.a)
První založil v tom svou práci, že očistil vodu
od bahna, neřádův, jichž některý váhavý správceb)
za mnoho nahrnul let; však druhý si počínal tak, že
čistý zakalil proud, pak bahno i rozmnožil neřád.
Hleděli na sebe; však své každý rybičky vábil.c)
V proudě přirozeném že se plované vesele sešli,
mrzelo Kalivodu; hned zlost, pak žehřící závistd)
v srdci se kořenila, že i konečně rozlili ocet.
Správci se přednesla pře. I první se omluvil takto:
Čistý živel byl, když z vůle vynikl Páně;
bahna a neřády jen po čase nastaly; Tvůrce
čistý a přesvatý sám dal mokřinu beze vší vady;
tam kdo uvodí kal, ten Boží na odpor vůli
jedná. Druhý se smál, řka: Nám to je veliké štěstí,
ryby že do kalu jdou! – vždyť tam je zahrnem snáze.
V tom se srozuměli, že správcovi z každého lovu
tučného kapříka e) dát chtí. Od téhož dne kalí oba.