Z NOVÉ MI ZEMĚ...

Z nové mi země přes kolik honů, do duše hluboce padá cos, jak hlaholy to zní zvonů, slavnost’ jak velikou strojíme dnes,

mladosť jak s námi a květy jak s námi a mladosti písně jak s námi, ah písně... Slavnostní nálada ze všech zní tonů, ze všech těch zní mi písní vstříc,

ó Evoe! Evoe! jásáme v hlaholu zvonů, v mladosti krásné své za svými stoly, za sobě prostřenými stoly s poháry z křišťálu... A slavnostní nálada ve všem je,

a slavnostní radosť jak mladosť v nás, a oheň nám v srdci, slunce jak ve víně hoří, o broušený jak kmitá se číše kraj... Růže žhavé a růže bílé,

a růže bílé až do žhavé zpívající všady, ty růže mezi poháry jsou tu kolem, ty růže rozházeny všady i v srdci rostou, ty růže mladosti nádherné, vonné, vzácné...

V mladosti své tu za bíle prostřeným stolem, v mladosti a květu jsme tu všichni. Usmívajíce se vděčně, se vším jsme tu spolu a v bledých tvářích radostí oči hoří,

a kštice vlasů našich se chví, jak rukou svých pozvedneme a připíjíme na nový život náš a na nového umění máj – slavnostně pohárem o pohár řinkajíce...

Radostná závrať s všemi námi, a radosť chví srdce hlubinami, a umění síla a umění moc jež v nás... A květy nové, nové růže, nových květů všady –

nový slavný a radostný květen k nám dýchá – a poháry plné a oheň v nich hoří a úsměvy na všech kolem jsou tvářích a všecko je mladosť a všecko je květ a všecko krása.

O, Evoe! radost s námi dnes, jak mladosť je a my zpíváme dneska píseň a v ní radosť je... A z nové nám země přes málo honů do duše hluboce padá cos,

jak hlaholy to slavných zní zvonů, slavnosť jak velikou strojíme dnes, mladosť jak s námi a květy jak s námi, a mladosti písně jak s námi, ah písně!...