Všecko je jedna báseň, všecko je jedno,
jedna harmonie, jeden nesouzvuk
a věčný, nekonečný
znící z neznáma do neznáma
bouřlivě hned a zase tak lehounce tiše...
Všechno je jedno a je jen jedno
a nejvíc být musí ti jedno,
protože nemaje jedno
počítat ty nemůžeš druhé...
Ty musíš věřit, že je jedno,
neboť není-li toto není nic–
nemůžeš ničeho měřit ni chápat,
jen tmou je ti nekonečnou tápat,
v níž chtěje chápat
musíš si udělat jedno,
abys míti mohl druhé...
Všecko je jeden život, jedna báseň,
jedno umění veliké a krásné,
jedno světlo a i jedna tma.
A dokážeš-li mi, že není jedno,
pak není nic a nic a věčně nic
jen tma a tma věčně neprůhledná...