V zahradách jabloní stromy
při měsíci veliké jsou růže,
jež voní daleko vůni svou v kraj
a na naši pěšinu bílou
tím večerem tajemným tichým,
kdy odzvonili ve vsi –
a rozsvítili si v barácích. – –
V aleji podle zahrad jdeme
tou vůní a květy těmi
a padají hvězdy do polí a lad
a padají květy nám na hlavu,
na naše objetí sliby a polibky. – –
Všecko je krása, tou chvílí život celý
a země a všecko v kráse hoří,
je ti tak slavně a velebně,
láska kvete ti a zpívá v srdci –
a zpívá tiše a kvete s tebou celý svět,
v noc večer jak přechází tiše. – –
Ve vůni a lásce jak opilý
jdeš květy posypanou cestou
a ze zahrad jak stlumené by zvuky
ze stromů korun, houslemi zněly,
třesavě tak a tiše jak v tvojí je duši,
neznámý, slavný a krásný kde nápěv zní...