Věje vítr černomořský,, trávou v stepi klátí: sbíhají se do Kyjova páni kandidáti.
Věje vítr od západu, v Kyjově se práší: každá firma haní jiné, sama se vynáší. –
Poslal papež dekret z Říma, pečeť jako talíř: „Co je po té řecké víře, nedám za ni halíř!
Není církev jako církev, care nejmilejší, římská církev mezi všemi nejcirkvovatější!“ –
A carhradský patriarcha, pečeť jako miska: „Nevěř tomu Vladimíre, co antikrist píská.
Není církev jako církev, care nejmilejší, Řecká církev mezi všemi nejcirkvovatější!“
A rabínské synedrium „Šulem, šulem,“ píše, „nevěř Římu, nevěř Řekům, drž se jen Mojžíše.
Není církev jako církev, care nejmilejší, židovská je mezi všemi nejcirkvovatější.“
Také Mufti muhamedský překřičet se nedá: „Potluč ty psy nevěřící, uvěř Muhameda!
Není církev jako církev, care nejmilejší, musulmanská mezi všemi nejcirkvovatější!“
V carském dvoru na Podolu psi se o kosť hryzli: také ty ostatní sekty konkurovat přišly.
Čert zná všechna jejich jmena, ale jak se ctily, z toho se ruské hokyně mnoho naučily.
Tenkrát byly zlaté časy pro dohazovače: rosolku pili z krajáčů, jedli jen koláče.
Proto že jim v tom konkursu obchody tak květly, jmenují se od té doby také „boží metly“.
Cookies on Poetry Cove