Za dnů mladosti kdo radostné
již za děvčaty rád chodíš,
a jak se ti na bradě octne
jen první vous, hned se ženíš;
a tak se hodláš k světu míti,
že dva kněži nestačí křtíti:
[:tys bratr náš!:]
ty umíš hráti mariáš.
Kdo na hrobech praotců slavných
kalamajku tancuješ
a ve čtyřech slovanských hlavních
nářečích brebencuješ;
kdo piješ kvas a slivovici
a chodíš v kozácké čepici:
[:tys bratr náš!:]
věř, nadělí ti Mikuláš.
Kdo věren Bohu, církvi, králi,
co pravý Čech a vlastenec,
Schuhmachermeistra v peci spálí
a nad krám píše: Já jsem švec;
kdo každý pátek, každou středu,
novou vymejšlíš abecedu:
[:tys bratr náš!:]
tys vlastenecký Goliáš!
Kdo párky vlastenské přikrýváš
svadební ódou v posteli
a velké iliády zpíváš
ke cti Žižkově košili;
kdo k naší milé české vlasti
vždy přirýmuješ slasti, masti:
[:tys bratr náš!:]
tu máš věnec, tu máš, tu máš!
Kdo pro vlast svou rázně a zdárně
piješ a jíš a tancuješ,
a vlasti své v pražské kavárně
celý život obětuješ;
kdo raděj doma jídáš buchty,
než bysi jinde zpíval s kruchty:
tys bratr náš, ty jsi kubík,
hej, hárum, hárum, mik, mik, mik!