Naše konstituce
letěla z vysoka,
Stadion je střelec,
střelil ji do boka.
Urazil jí křídlo
i pravou nožičku,
smutně zaplakala,
padla na Haničku.
Ach, Bože, můj Bože,
už jsem dolítala,
už jsem moje děti
tady zanechala.
Moje milé děti
nedělají škody,
sedí na Dunaji,
napijou se vody.