Umírá slunečko, umírá,
když padá za hory do Němec,
umírá:
Šumava naše zkrvácená
toužebně za sluncem do Němec
pozírá.
Klekání nad námi doznívá,
klade se na věky do hrobu
vlast šírá:
od řeky k řece, z hrada k hradu
mlha se smutkovým závojem
prostírá.
Umírá národ můj, umírá,
anjelé strážce uletují,
umírá:
života knihu lidu mému
Hospodin na věky, na věky
zavírá.
Poslední vlasti syn v ruinách
zoufaje lýru svou o stěnu
opírá:
žalozpěv dozněl, se zdí padá
za vlastí do hrobu pěvec sám
i lýra.
Umírá, umírá, umírá,
již padá za hory do Němec,
umírá:
Šumava naše zkrvácená
toužebně za sluncem do Němec
pozírá.