Na lavičce pod okýnkem
seděli jsme s mou panenkou v noci,
ona koukala do klína,
já jí koukal mezi oči;
měsíček jak mazaneček
na nebíčku špoulil svou hubičku,
on se, čtverák, usmíval!
Och, bylo to posezení
jako v božím nebi za kamnama,
andělíčky fofrovali,
vznášejíce se nad náma;
hájek jako mlíčko kvetl,
slavík zpíval jak na flašinetl,
kantor by to nedoved.
Tuto píseň jsem já skládal,
a kdo tomu uvěřiti nechce,
ať se zeptá v Peršíkově,
poví mu to moje děvče;
já jsem se smál, ona taky,
koukali jsme pořád na oblaky –
plakali jsme oba dva.