Neptejte se, co mne svírá,
Proč jsem plesu výhost dal;
Srdci, jež bolem umírá,
Útěchou jest tichý žal.
Zabřesklo mi jednou světlo
V duši mou, jak hvězdy jas;
Mžikem ale pryč zalétlo,
Marně je volá můj hlas.
Chřadne srdce, slze linou,
Ona nedbá na vzdechy;
Smutně mladá léta minou,
V žalu hledám útěchy.