Hned jak za outlého věku
Matka mne kolíbala
A ty sladké zvuky české
Mně kochavě vlíbala:
Již plápolalo srdce mé pro vlasť;
Vždyť cítilo českého zvuku slasť.
Když pak jinoch pružnověký
Seznal jsem ušlechtilosť
Českých panen a jedné jsem
Si zakochal spanilosť:
Tu plápolalo srdce mé pro vlasť,
Vždyť znalo českého polibku slasť.
Tebe tedy, vlasti drahá,
Budu milovat a ctít,
Dokavad mi nepřestane
Pod žebrami srdce bít,
A poslední mé slovo bude: Vlasť!
Vždyť, vlasti milá, ty jsi moje slasť!