Co se, Labe, s tebou děje,
Že jsi pouta dostalo?
Vězní roucho tebe kreje,
Hučeti si přestalo.
Tvůj mohútný, vždy vítězný
Tvůj vlastenský slavný proud,
Proč jej svázal osud děsný,
Jaký tebe zatkl soud?
Aj slyš! Proud jeho přec hučí,
Stále běží dál a dál,
Ale mírným hlasem zvučí,
Jakby dech zadržoval.
Ten mohútný, vždy vítězný,
Ten vlastenský slavný proud,
Nesvázal jej osud děsný,
Nezatkl jej přísný soud.
Vlasti vlétl do ložnice
Spánek s dřímkem vábivým,
Labe zamklo okenice
Nad svým leskem třpytivým.
Anjel vlasti k nové síle
V loži sněžném spočívá,
Jak ukolébavky milé
Zvuky Labe vylívá.
Až po tichodřimné zejmě
Zasměje se podletí,
Labe záclony své sejme
Počnouc slavně hučeti,
Aby všechněm srdcím českým
Svědomosť se zbudila,
Že se řízením nebeským
Vlasť k životu zkřísila.