Tam za hory za zelené
Mysl moje zalétá,
Kde mé kvítko vyvolené,
Květ mé lásky vykvětá.
Jaro vábné kvítí seje,
Na háj stinnou zeleň leje;
Slavík srdcejemně zpívá,
Všecko k rozkoši vyzývá.
Touha má však za lesy
Volá: Milenko! kde jsi?
Abych získal srdci míru,
Uvrhnu se do plesů,
Do hlučného lidstva víru
Stesk a touhu zanesu.
Hebkým krokem vše se točí,
Radosť plane se všech očí,
Skočný trojměr svůdně kývá;
Všecko rozkoší oplývá.
Tiše hledě na plesy
Vzdychám: Milenko! kde jsi?