Aj! vy krásní, blazí snové,
Lahodní mladosti dnové,
Kamž pak jste se poděli?
Jak malebné, jemné pruhy
Miloskvělé jarní duhy
Mžiknutím jste zmizeli.
Vámi květla snaha čistá,
Květla naděje stolistá
Blahověrně bez klamu,
A květ krásné růže vonné,
Květ jarní fialky skromné
Dal životu významu.
Když se v hustou zeleň háje
Ozvaly tajemné báje
Tisícerým nápěvem,
Počalo se srdce douti,
Jakby chtělo obejmouti
Vesmír lásky úsměvem.
Během časů mezi bázní,
Zmatkem, klamem, touhy strázní
Pracně duch se ukrušil,
Z vroucích žádostí vyzrálo
V žeň úrodnou, ach, jen málo,
Jak jsem nikdy netušil!
Listopadem květy spadly,
Věkem naděje mi svadly,
Písně lásky dozněly.
Aj! vy krásní, blazí snové!
Lahodní mladosti dnové!
Kamže jste se poděli?