V myšlénkách o svých osudů běhu,
V stínu zeleného javoru,
Dřímku podleh’ jsem na měkkém břehu
Při šeptu labského hovoru.
Snil jsem: mezi družičkami stála,
Ozdobena vínkem myrtovým,
Lásky slib mi šeptati se zdála,
Prstenem si hrajíc sňatkovým.
Rychle vstanu, sladce rozblažený
Podávám jí věrnou pravici –
Náhle uletěl sen utěšený,
Zahnán bleskonosnou vichřicí. –
Zelená se jarem javor stinný,
I Labe hovorně šepotá:
Sen můj ten tam. Ji objímá jiný
A mně zbyla kvělná samota.