Šťastný vítěz rád se baví Při víně a při zpěvu; Rakovcům však trne srdce Při podivném výjevu:
V Hlavačovské tmavé věži Svázán, otec Čestmír leží! Tolik trapných roků dlouhých V tmavé věži ukován,
Hladem mučen byl ubohý, Dobrý Kokrdovský pán; Však sto roků hořkých strastí Smaže jedna doba slasti!
I vyved syn otce svého Z tmy na krásnou světla zář, Kochavě si pohlíželi Otec s synem tváří v tvář;
A blaženě všecko plesá, Když přišla i Míla z lesa. Tu vzchopí se s místa svého Starý Kokrdovský pán,
A jinochům díky vzdává, Jimiž Klen byl překonán; Hledí tam k rakovní řece, A vznešeným hlasem vece:
„Nový život naší vlasti Rozkvétati počíná, Pravovražná libovolnosť, Vláda křivdy shasíná;
Úctou všem dobrého práva Vzkvétá vlasti skvělá sláva. Zhynout musí všecka paměť Hanebného křivdění,
Nová budova ať hlásá Spraved’nosti smíření; Na vždy soused se sousedem V právech budiž jako jeden.
A kde skvrna křivdy vězí Na práv lidských obzoru, Kde česť, ctnosť, vlasť pomoc volá, Všichni dejme podporu,
Ať nás někdy pozdní plémě Ctí co hodné syny země!“ – Zhynul bohatý hrad panský, Zhynul hrdý Hlavačov,
I zůstal též rozkotaný Někdejší hrad Kokrdov, A paměti o nich žádné, Leč báječné jméno chladné.
A v oudolí u potoka, Kde odchoval reky rak, Rakovník vyrostl, přijma Z raka název svůj i znak,
Všem potomkům na památku Svého slavného počátku. A kde se věrnosti slibem Zasvětila sekera,
Podnes věrně světu hlásá Jména toho prostora, Na paměť, že s konavostí Má se pojit duch svornosti.
A kde právo zvítězilo, Stojí mlýnec červený, Na památku jako krví Do růžova barvený,
Jakby šeptal: „Rakovníku! Buď pamětliv svého vzniku! A kde volá česť a právo, Pomoc nésti neváhej,
Zdárný dědic slavných předků Vlasti k slávě pomáhej, Abys byl – jak věkem dávný – Tak vlastenským duchem slavný!“
Cookies on Poetry Cove