Jaký se to hrne zástup Od těch Křivoklátských hor? Každý sekerou ozbrojen, Jakby chtěli kácet bor.
K jakému se ženou dílu? Snad Klenovci jdou na Mílu? Jest to houf jinochů mladých Po krajinách sebraných,
Mezi nimi osm mužů V mládí rakem chovaných; Okazují to svým znakem, Na sekyrách rytým rakem.
Po mlejnech a jinde sem tam Šli rostenci rakoví, Hlásajíce svatou pomstu Proti vrahu Klenovi;
A ten šlechetný lid mladý Chutě sestupoval v řady. A po meči Kokrdovský Švárný jinoch, mladý pán,
Po přeslici Hlavačovský, Čestmír Rakovec nazván, Stojí tomu houfu v čele A vede jinochy smělé.
A přijdoucím do oudolí K tomu otci potoku Každému se rozetřpytí Slza vděku ve oku;
Tu se kruhem rozestaví, A k soudruhům Čestmír praví: „Bratří! šlechetný a svatý Jesti účel našich snah;
Jdemeť smířit spravedlnosť, Po níž šlape drzý vrah. Hanba vlasti a ne sláva, Vládne-li pěsť místo práva.
Věrolomnosť, vražda, loupež Má ve vlasti řádem být? Tolik nepravostí smí se Veřejně bez pomsty dít?
Pěsť naše ten neřád zdrtí, Aneb padnem čestnou smrtí.“ Na to každý sahodlouhou Sekerou svou zhůru mách’
A věrnosti slibem svatým Čestmíru se zapřisáh’. Slunce zlatojasně plálo, Jakby samo zdaru přálo.
Když pak noc zem zahalila Do černého příkrovu, Táhl Čestmír se soudruhy Tiše ku Hlavačovu;
Na zvědy jdou kolem hradu, Pak sestoupnou na poradu. Najednou započnou práci; Jedni na zeď se derou,
Druzí zas do hradní brány Počnou třískat sekerou; A jest pádná jejich ruka, Každou ranou vrateň puká.
V tom tu zařve pokřik stráže A již Klen je ve zbrani, Po veškerém hradě lítá, Budí chasu ze spaní,
A žene ji k bráně s meči, Odkud hrozí nebezpečí. Zatím však již na zdi hradní Silný houfec seker stál,
A ze zadu v hradní chasu Rázně máchat započal. Takto náhle přepadeni Jsou Klenovci pomateni.
Rychle však se na zad vrhnou, Krvavá započne seč, Pružným šermem v levo v pravo Po tmě lítá břitký meč;
V tom hromová praskla rána, Rozlítla se hradní brána. Tu Čestmírův zástup z venku Přihrne se do hradu,
A na hradní luzu vrazí Ze předu i ze zadu. Strašně sekera burácí, Koho tkne se, již se kácí.
A hle! luza hradní chabne, Utíká ze hradu ven, An z východu růžového Jasný vystupuje den.
Hbitě na podhradní lada Stihá Klena seker řada. Tam pod hradem na rovině Zastavil Klen rotu svou,
A na novo divým vztekem Strhne bitvu zoufalou. S obou stran se rázně seče, Že krev potokem již teče.
Kdo jsou ti dva na prostředu, Jako lvíče s medvědem? To zápolí chlapec s obrem, Mladý Čestmír se Klenem.
A hle! Čestmír se rozpřáhl, Mách’ – však vraha nezasáhl. Rychle Klen přiskočí blíže, Sekne po něm do hlavy,
V tom však Čestmír pružnou rukou Sekeru svou nastaví, A vší silou ránu vrátí A Klenovi hlavu sklátí.
Na to chrabří Čestmírovci Muž na muže v zápasu Na ty ostatní se vrhnou A pobíjou tu chasu.
Stíhl tu zběř osud mstivý – Žádný z nich nezůstal živý.
Cookies on Poetry Cove