Aj viz! kdo to pozdě v noci Na palouce pod hradem? Jest to duch či zlosyn jakýs Veden tajným oukladem?
A co na hradě se děje, Bílá rouška dolů věje? Chodí dole tmavou nocí Švárný Kokrdovský pán,
Jun od Míly Hlavačovské Plným srdcem milován, Toužebně se vzhůru dívá A milenka vlídně kývá.
A lehounkým šeptem sobě Cos tajného sdělili, A srdečně potěšeni Rychle se zas vzdálili;
On se na Kokrdov vrací, Ona do hradu se ztrácí. Několikrát slunce přešlo Na obloze dráhu svou,
Náhle slyš! Na Hlavačově Ku svatebním hodům zvou. Mílo! Mílo! co počínáš, Na Kokrdov zapomínáš?
A již zásoby se vozí, Šperky šijou noc i den, Mlsný jestřáb na holoubka, Na Mílu se těší Klen.
Mílo! což je ctnosť a láska Pouhá ošemetná sázka? Ale slyš! Najednou tichý Jako hrob je Hlavačov;
Slyš! Klen zuří a vyzývá Se zbraní na divný lov, Na lov na tajemnou cestu, Stíhat uprchlou nevěstu,
A přisahá: „Slyš to Perun! Tři sta dravých Cerberů Nechť děvici zrádnou stráží, Já se k ní přec doderu,
A jejího svůdce lstného Stíhne pomsta hněvu mého!“ Mezi tím na Kokrdově Láska svátek slavila,
A dvé srdcí milujících Páskou sňatku spojila; Sličná Míla z Hlavačova Vládkyní jest Kokrdova.
Krátká však jen byla rozkoš Srdcí láskou blažených; Oko pomsty vyslídilo Stopu kroků Míliných.
A již Klen meč váže k pasu A do zbraně volá chasu. A tu se od Hlavačova Strašné houfy vyhrnou,
A již Kokrdov obklopen Zbrojnou chasou Klenovou. A vrah Klen v čele té luzy Řídí dílo děsné hrůzy.
Moudrý Čestmír hotoví se K zoufalému odporu, Rozestaví své oděnce Na hradební prostoru,
A políbiv zbledlou Mílu S chrabrým srdcem kráčí k dílu. Tu najednou na všech stranách Krvavý započne boj,
Outokem na hradbu žene Loupeživý Klenův voj, Kokrdovci ve zoufání Udatně se s hradeb brání.
Však nastojte! ve střed hradu Padl věnec ohnivý, A kol hradních bojovníků Šlehá plamen dusivý,
A smělý Klen veda ránu Palicí rozštípl bránu. Tím ta rozlícená luza Až do hradu vrazila,
A co kde živého, mečem Jako vzteklá vraždila; Mstivý Klen pozorně slídil, Aby Míly se dopídil.
A na hradbě, kde nejtužší Mečem boj byl bojován, Šípkou raněn v krvi ležel Čestmír Kokrdovský pán,
A Klen, hrdý vítěz, káže, Ať se ve okovy sváže. Hledali pak Klen i chasa Mílu po všech prostorách,
Ale marně rozvalili Zbořeniště v rum a prach; V celé spoustě ani dechu, O nevěstě ani slechu.
Zuřivý Klen, hněvem vzteklý, Strašlivě započne klít, Celý svět kdyby měl splenit, Mílu že musí najít.
Zatím zpátky se ubírá, A Čestmíra ve věž svírá.
Cookies on Poetry Cove