Již jsme do pole vytáhli,
Již je slyšet polnici;
Kostky hodil osud náhlý
Na krvavou pranici.
S nepřítelem jsme se našli,
Jakbychom se hledali:
Má milenko! vzpomínáš-li,
Ani oko nezkali.
Jen když láska tvá nechladne,
Nic se duch můj neleká;
Bystrost šavlice mé pádné
Vítězně mne vyseká.
Stojíme jak pevné věže
Odhodlaní k odporu,
Sama ruka Boží střeže
Osud našich práporů.
Boží ruka ostříhala
Císaře nám od smrti:
Ona mu též požehnala,
Že cizáky podrtí.