Hluč a šum jen, slavné Labe,
Spusti proudy do hřmotu,
Však se lecos k tobě hrabe,
Ty nic nedbej na psotu.
Trochu květnatého smetí
Tokem svým-li odplavíš,
Přestane-li ptáče pěti,
Že ty hřmotněj vlasť slavíš,
Rozbije-li z prken boudu
Vlna tvoje zpěněná,
Nepolaje tvému proudu
Duše vlasti věněná.
Tebou, Labe, duch se jaří,
Božské pije nadšení,
Že se čin za činem daří
K vlasti drahé vzkříšení.
Až však dcera i syn vlasti
Přijdou ve tvůj okolek,
Zvukem českým žal i slasti
Sdělujíce vespolek,
Proměň, Labe, pak šumání
A jek svého vlnění
V líbezné prozpěvování
Bohu k díku činění.
K díku činění, že štěstí
Otčině se dostalo,
Právo domova že kvésti
Také Čechům počalo.