O jediná duše mé myšlénko!
Stálá hvězdo mého pomnění!
Věčně se v mé mysli skvíš, milenko,
Od prvního tebe spatření.
Tisícero plete světa říše
Před zraky mé pestrých výjevů;
Však je přezáří z vidinné výše
Obraz tvůj v milostném úsměvu.
Když na nebi luna tiše pluje,
K tobě touha moje zalétá,
A když něžným šeptem vánek duje,
Myslím, že to duch tvůj šepotá.
Když se den probírá ze svítání,
První jsi ty, v mé co mysli tkví;
Když slunéčko k západu se sklání,
Ve snách u tebe má duše dlí.
Pod hvězdami bez Tebe, milenko,
Žádného mi života není,
Ty jediná duše mé myšlénko!
Stálá hvězdo mého pomnění!
Dojde konce vše, i moje žití,
I svět dozrá svého úkolu;
Láska však v mé duši bude vříti
Věčně ve horoucím plápolu.