Umlkl již rachot střelby,
Ztichl ryk zoufalé kvělby,
Ticho vládne krajinou;
Ticho klidné, ale děsné,
Úžasem ti kročej klesne,
Z oka slze se linou.
Ó ty, Pane všemohoucí!
Jenž ve výši hvězdoskvoucí
Věčný řídíš světů běh!
Ty, jenž vládneš bleskem hromu,
Jenž udílíš zeleň stromu
A fialce vůně dech!
Ladná všehomíra krása
Mocnost tvou a lásku hlásá,
Milostivý Pane náš!
Ty stanovíš tvorstvu dráhy,
A na cestách lidské snahy
Zdar i zmar v své moci máš:
Ó, zboř nenávistné hráze,
Ježto k člověčenstva zkáze
Stojí mezi národy,
Že, zavrouce srdce přízni,
Vraždivou na vzájem trýzní
Hubí míru výhody. –
Cesty tvé jsou nevýzpytné!
Pakli moudrost tvá zamítne,
Pane, prosebný náš hlas,
Je-li svatá vůle tvoje,
By dravých nepřátel roje
Vyřítily se na nás:
Posilň, Pane! naše síly,
Bychom každým tepem žíly,
Věrni, hájili svou vlast;
Neb tak zní tvá svatá kázeň:
V boj pro vlast kdo nese bázeň,
Nezaslouží míru slast.