Když to boží slunečko
K západu se sklání,
Tu to moje srdečko
Nemá doma stání.
Temný večer se vlní
Nad věžemi města,
A mne temný stesk plní,
A ven jde má cesta.
Ven, k zahradě zelené
Do hustého křoví;
Tam mé srdce stísněné
Žal svůj luně poví.
Samoten tu sedávám
Na měkkém trávníčku,
Vzdychaje si: „sám a sám
Jako ty měsíčku.“
A tím jaksi lehčeji
Dech se z prsou vine,
A tím jaksi jemněji
Luna tichá plyne.
A tak když to slunečko
K západu se sklání,
Nikde moje srdečko
Nemá doma stání.