S Bohem! S Bohem, Labe slavné!
Poslední slovo pozdravné
Dávám ti co příteli;
Hlas osudný jinam káže
Tvému ctiteli.
Kolikrát obuzné kaly,
Zráda, nevděk, lásky žaly
Srdce moje krušily,
Tvého proudu zvuky zpěvné
Rány zhojily.
A když na ty naše luhy
Svobody barevné duhy
Nadějně se rozstřely,
Tu tvé vlny nevýslovným
Plesem hučely.
Věčně živý, neunavný
Běží pořád proud tvůj slavný
Půdou vlasti dál a dál,
Jakby naše srdce české
Ze sna zbuzoval.
Proto tobě ještě jednou,
Slavné Labe, na rozchodnou
Srdečně s Bohem! volám;
Vždy tě, krásná tepno vlasti,
V lásce zachovám.