Střelhbitým kvapem jede kolo časů,
Jak mžitky kmitají se loukotě,
A nedbajíc na pestrou lidstva chasu,
Valí se dále v němé tichotě.
Z tajemné říše řídí věků duch
Ustavný, závrativý kola ruch.
A ruchem prudkým zbuzen vítr dujný
Odvívá stranou plevný prach a smet;
V nic metá plané nádhery pych bujný,
Jen štěpný čackých plodů hájí květ,
A žehnavým jej dechem otaví,
A po své dráze čestně oslaví.
Člověče! jak jsi drobný, jak jsi matný!
Kratičkou důbku, mžičný času krok
Tvůj důvtip, vypínavosti poplatný,
Měří dle stovek dnův na dlouhý rok.
A loň vyklízí výskavý tvůj vřesk,
A letos vítá zvykem zpejchlý lesk.
Vybav se z mamu i vyzuj se z bludu!
Jest od kolébky k rakvi malá píď.
By čas tě nesmet co ničemnou hrudu,
Svou snahu činnou k zdaru lidstva zřiď.
Ne času, ale měř své vůle krok,
Jak vlasti prospěl tvůj životný rok.
Vše shltí čas; jediné nepomine,
Co věrnou snahou darů tvých a sil
V zdar národu a k blahu země skyne,
Kamž Bůh tě na pouť zdejší postavil.
Světáctví mrzké zhyne v prach a troud,
Cnosti však slávu hlásá věkův proud.