Já jsem ji viděl v chrámu Páně,
V povážném tichu kráčela,
A pokropíc se vodou v bráně,
Tam před oltářem klečela.
Jak cherub z kůru andělského
V rozjímavém dlí modlení;
Nic nelpí na ní pozemského,
Leč chvílkami rtů pochvění.
Oči, dvě hvězdy v lesku jasném,
Posvátnou lijí zář k nebi,
A líce v proměnění krásném
Neproměnného velebí.
Pokorně třikrát sáhne k srdci,
Pobožnou rukou kyne v kříž;
Zkroušen chvátám se k zemi vrci
A vroucně vzdychám v nebes výš:
Tys věčná láska, Pane! Amen!
Staniž se povždy vůle tvá!
Však rozžži v ní milosti plamen
A spásy dojde duše má!