Kdybych uměl malovati,
Milenku bych maloval;
Věkem krásy květ se tratí,
Tak bych si jej uchoval.
Namaloval bych jí líčka,
Na sníh z růže okrasu
A pod čtveračivá víčka
Očka s chrpou v zápasu.
K tomu malinové rtíky
Nastrojené k úsměvu,
Vítězné to půvabníky
Objímavých výjevů.
Vlasy husté bych po šíji
Rozpustil až na patu,
Jak se větřík v nich províjí
V laškujícím pochvatu.
Předek zahalil bych všechen
Do jemného závoje,
Jak vzhůru a dolů dechem
Hrá nemaje pokoje.
Tak by byl co nejvěrněji
Obraz její malbou dán;
Jediný však pohled její
Za sto maleb neprodám.