S puškou chodě, polem, luhem venku,
Tiše zamyšlený, sám a sám,
V sladké blaženosti na milenku,
Drahý ráj své touhy zpomínám.
Se všech stran mi živou malebností
Skví se obraz její spanilosti.
V stráni značí černoskvělá trnka
Očko, vnikavé co prudký brok,
V borku tichém lehkonohá srnka
Její křepce hravý, plachý krok.
Peruť havraní se letem vlaje,
Jak kdy kadeř její větrem hraje.
Z hloží červené a bílé růže
Vylévají miloskvělou zář,
Žádný malíř vylíčit nemůže
Lépe lepokrásnou její tvář.
Výkres hrdla jejího posýlá
Po rybníce plujíc labuť bílá.
A když slavík slaví sladkou lásku
Tlukotem plynného nápěvu,
Slyším jemný zvuk jejího hlásku
V rozníceném srdce úchvěvu.
V nic však mizí všecky malebnosti
Proti kráse její spanilosti!