Odkud náhle to plesání,
Ta rozkoš, to radování?
Všecko jásá usměvavě,
Všecko laškuje si hravě.
Vše má oděv nejnovější,
I to slunce jest zlatější. –
Ano přišly hlavní svátky,
Máť země slaví omládky!
Tiše strádala staruška,
Jak bez naděje ženuška;
Strázní svadly její krásy,
Větrem opadaly vlasy,
Mrazem vyschly líce vnadné,
Oči ztuhly v ledy chladné,
A půvabných údů něhy
Pokryly hlodavé sněhy.
Tu přilétli čápi z jihu,
Zavěsili na lodyhu
Dříšťálovou na zahrádce
Malé nemluvňátko matce.
Nemluvňátko, jaro mladé,
Matka k svému prsu klade,
Hladí, líbá, k srdci vine,
Až jí tělo mládnouc kyne.
Z toho vůkol to plesání,
Ta rozkoš, to radování.
Potoci jak čilí hoši
Předbíhají se v rozkoši,
Keř i strom veselím jatí,
V roucho zelené se šatí,
Zvonná konvalinka v stráni
Zástupy květin sezvání;
A těch již tu na tisíce!
Jak milostné krasavice,
Kdy zve hebký takt do tance,
Ladným houfem k radovánce
Hrnou se ve pestrém kroji,
Každá vábíc vnadou svojí,
A vonný z nich zápach věje,
Až se srdce sladce chvěje.
A sbor nesčíslných hlasů,
By dovršil rozkoš kvasu,
Všenárodní hymny pěje,
Do všech duší radosť leje;
A tím vesmír se roznítí,
Blaženosť, že žije, cítí,
A plesá, že přišly svátky!
Příroda že má omládky!