Bez naděje tma se zdála
Krýti srdce prostoru,
Jen temných snů duha hrála
Na touhy mé obzoru.
Ukvělený, zapomnělý
Hleděl jsem do Vltavy,
Jakby zraky skoumat chtěly
Proudu šepot dumavý.
Náhle vzešla hvězda krásná,
Ve spanilém úsvitu,
Nade všecky milojasná,
Na nebeském blankytu.
Rozblažený sladkým chvěním
Pozdvihnu svůj plachý zrak,
A jak anjelským zjevením
Je teď srdci na opak.
Co dřímaly, slasti všecky
Probudil mi lásky blesk,
A můj život mládenecký
Netíží žal ani stesk.